Ještě donedávna jsem se cítila ve svém ženském těle nějak podřadně, nevýkonně, nelíbily se mi moje výkyvy nálad a energií. Styděla jsem se za svoji únavu při menstruaci, trápila mě bolest břicha a cítila jsem se ve vlastním těle nepohodlně, nemilovaně, nesebevědomě a tím pádem i dost nežensky…
Bylo mi čerstvě 30. Vzpamatovávala jsem se ze zdravotního kolapsu, nemilovala jsem sebe natož své tělo, nepřipadala jsem si vůbec žensky, nedokázala jsem přijímat otevřeně lásku svého partnera a přemýšlela jsem nad svým věčným odsouváním role matky… Bylo mi čím dál jasnější, že takhle dál prostě žít už nemůžu a hlavně nechci! Nebyla to náhoda, že jsem právě tehdy objevila projekt Ženy ženám. Od prvního okamžiku mě uchvátil svojí otevřeností, sdílením velmi osobních příběhů, přílivem pozitivní energie a pocitem, že v tom nejsem sama. Ukázal mi cestu k přijmutí sebe samé jako ženy.
Uvědomila jsem si, že se celý život snažím být mužem. Být dost silná vše zvládnout, být samostatná, nezávislá, že se vlastně jako proměnlivá žena vůbec neznám a že se svými proměnami absolutně neumím pracovat ani v osobním natož v pracovním životě. Došlo mi, že moje nepřijetí sebe samé jako ženy stojí za problémy s bolestivou menstruací a mým nízkým sebevědomím. Nevážila jsem si vědomě žádného daru, který mi byl jako každé jiné ženě dán Matkou přírodou a vnímala jsem svoji „nestálost převážně negativně“.
Jediné co jsem do té doby věděla bylo, že menstruace je užitečná, protože mi jednou umožní mít děti. Jenže tohle vědomí mi absolutně nepomáhalo sžít se sama se sebou jakožto ženou, protože jsem se až do svých 30 let trápila jedinou myšlenkou – abych náhodou neotěhotněla dřív, než budu děti chtít! Tahle myšlenka na neotěhotnění mi bránila užívat si milování, uvolnit se a dovolit si prožívat příjemné okamžiky s partnerem, přijmout se jako žena natož jako cyklická žena se všemi svými proměnami. Teď už vím, že do tohoto stavu totálního nepřijetí se, mi dopomohlo taky několikaleté braní hormonální antikoncepce, které mě zbavilo chuti na sex, trpěla jsem migrénami, přibrala jsem na váze a moje výkyvy nálad byly jako jízda po horské dráze…
Začala jsem se víc pozorovat, chápat lépe souvislosti mezi mým vnitřním a vnějším světem, objevovat svoje proměnné schopnosti v průběhu měsíčního cyklu a především jsem konečně tohle vše začala sdílet se svým okolím a přestala se bát mluvit o věcech, které jsem do té doby považovala za tabu. Zaplavila mě neskutečná úleva!
Časem jsem si uvědomila, že když pochopím detailněji principy vlastní cykličnosti, budu čitelnější nejen pro sebe, ale taky pro svoje nejbližší okolí. Zkusila jsem si tedy zapisovat vlastní pocity během celého cyklu. Jenže zápisky byly ve výsledku hodně chaotické. Jednou víc zaměřené na emoce, podruhé na to co mi v daný den (ne)šlo, potřetí jsem pozornost zaměřila na svoji fyzickou zdatnost… Došlo mi, že musím najít pomocníka, který dá mému pozorování určitý řád a budu z něj mít potřebné porovnatelné výsledky. Opět to nebyla náhoda, že mi právě v potřebný okamžik došel e-mail s nabídkou 3-měsíčního programu Cesta harmonické ženy. Neváhala jsem ani minutu, protože jsem vnitřně cítila, že tohle je odpověď na moje hledání. Peníze na zaplacení celého programu jsem ale neměla. Co teď? Odpověď z Vesmíru přišla jako vždy rychle a z nečekané strany. Zavolala mi moje skvělá tchyně s dotazem, co si přeji jako dárek k mým narozeninám. Nápad se jí líbil a já rázem měla po starosti, jak program zafinancovat.
Od té doby uběhlo několik týdnů a já už prošla prvním měsíčním poznáváním své cykličnosti. Začala jsem si víc uvědomovat, kdy se jak cítím a kdy mi určité činnosti jdou snadno. Konečně jsem vědomě pocítila střídání jednotlivých fází a začala jsem víc přemýšlet o tom, jak přizpůsobit můj osobní i pracovní život mým potřebám. Cítím se jistěji, sebevědoměji a začínám si užívat svoji ženskou proměnlivost. Je to uklidňující pocit, když vím, že vše má svůj čas a že se vše bude opět střídat v daném rytmu i další měsíce…
Možná bude některou z vás zajímat, jaké praktické změny jsem díky programu Cesta harmonické ženy zatím u sebe zavedla a co mi program zatím přinesl:
Do diáře jsem si připsala označení Den 1 až Den 28, abych měla lepší přehled při plánování aktivit na další měsíc. Na den 1 a 2 jsem požádala mého muže, aby mi pomohl s domácností a péčí o našeho syna více než obvykle, protože se cítím totálně unaveně a nespolečensky. Ta krátká chvíle odpočinku mě dovedla neuvěřitelně zregenerovat a já opakovaně některé následující dny v dynamické fázi chodila spát až po půlnoci, protože jsem neměla potřebu spánku a čas jsem využila k tvoření, psaní a vzdělávání se.
Na ledničku jsem vyvěsila magnet s cyklickým kolečkem a otáčím jím postupně tak, aby i manžel byl víc v „obraze“.
Ztratila jsem definitivně zbytek ostychu. Začala jsem o své cykličnosti mluvit s mými nejbližšími a kamarádkami, což mi pomohlo být čitelnější i pro moje okolí.
Poslední dny zjišťuji, že beru na sebe čím dál větší ohled při plánování např. společenských a fyzicky náročných aktivit na další měsíc.
Pochopila jsem, že některé aktivity mají prostě svůj čas a nemá cenu je dělat v době, kdy na ně nemám chuť a sílu. Jejich čas přijde a pak vše půjde rychle, snadno a s nejlepším možným výsledkem 🙂
Je krásné být ženou. Vědomě si užívat svých proměnlivých darů. Cítím ten rozdíl, jak jsem spokojenější sama se sebou a doháním roky, kdy jsem se zanedbávala v braní ohledu na vlastní potřeby.
Téma ženské proměnlivosti je pro mě velmi aktuální a ještě se k němu vrátím v dalších článcích. Budu ráda i za vaše komentáře, zda berete svoji proměnlivost jako pozitivum nebo negativum. Máte na sobě vypozorovány schopnosti a činnosti, které vám někdy jdou samy od sebe a jindy se k nim ne a ne „dokopat“? Umíte si představit, že odsunete některé činnosti na fázi cyklu, kdy budete mít zesílené schopnosti právě pro tuto činnost?
S láskou k ženské cykličnosti
Anna
propagátorka vědomého života, ženství a mateřství
P.s. Pokud by některou z vás téma měsíční cykličnosti zajímalo víc, mohu za sebe doporučit dvě knížky od Mirandy Gray vydané již v češtině: Cyklická žena a Rudý měsíc.
Komentáře
Ja si v praci nemuzu moc vybirat, co, kdy a jak, ale nastesti vysel hekticky konec roku do celkem prijatelne faze cyklu. 🙂 Asi poprve mam v praci kolektiv, ktery opravdu stoji za to (zeny jsou prejici, muzi slusni a s jiskrou v oku, takze si to uzivam i po strance zenstvi jako takoveho.