Proč jsem se na 8 měsíců odmlčela s psaním?

Dneska je to na den přesně 8 měsíců, kdy jsem publikovala svůj předprázdninový článek o tom, jak jsem si naordinovala 3 týdení detox od internetu a že si konečně dovolím být co nejvíc tady a teď.

Některé synchronicity v životě mají úsměvný průběh. Něco se muselo změnit. Protože ani po návratu zpět do Prahy, jsem se k psaní nemohla „nějak“ dostat. Prostě se mi nechtělo. Jako bych najednou neměla o čem psát i když se v mém životě pořád něco dělo. Nořila jsem se do hlubin nekonečných podob smíchu, experimentovala a hledala pro sebe vyhovující stravu, nasávala inspirace všeho druhu jako houba, sblížila jsem se s podobně naladěnými lidma v mém okolí, trávila hodně času venku se synem a vrhla se na organizování dlouhodobého projektu na mojí Rozšířené rodině …

Dovolila jsem si řídit se intuicí, do psaní se nenutit a počkat až moje chuť psát články zase přijde. Vnitřně jsem věděla, že přijde. Moje kreativita se přece již několik měsíců pravidelně objevovala jako předzvěst nadcházející menstruace. Měsíc co měsíc jsem věděla, že po fázi „zdlabání tabulky čokolády na posezení“ přijde cca 1-2dny neutuchajícího nárůstu energie, malé potřeby spánku, neodbytné chuti tvořit, psát o inspirujících věcech, která se postupně promění v hluboké ponoření do sebe, mého vnitřního světa a fyzického odpočinku…

Jenže přešly prázdniny, následně i podzim, Vánoce, konec roku, novoroční čas, valentýn,… a moje vysněná chuť psát stále nikde! Probleskující stavy paniky, jsem utišovala opakováním mojí oblíbené mantry: Vše je tak, jak má být. Konečně včera večer se opět ozvala! HURÁ, HURÁ, HURÁ! Zabrnkala na moje prsty a já věděla, že musím psát. Že TEĎ je to konečně tady! To nadšení, ten pocit blaženosti, že ji mám zase zpátky byl skvělý! Prsty se míhaly po klávesnici a já za večer a část noci napsala ne jeden ale rovnou tři články.  🙂

8 měsíců – to je jako bych skoro donosila své nové dítě. Vnitřní euforie mi to alespoň naznačovala… Mohla jsem se znovu laskat a hrát si se slovy, aby při čtení textu sama lehce plynula a provázela čtenáře mýma myšlenkama… A o čem bylo moje nové dítko po tak dlouhé odmlce? No přeci o mojí nástěnce snů a přání na letošní rok.

A tak píšu na křídlech doznívající euforie tenhle oslavný článek a vysílám vzkaz pro všechny, kteří dáte na svoji intuici a čekáte, až na některé věci bude ten správný čas. Vězte, že PAK budete věci tvořit s rychlostí TGV, lehkostí balónku z poutě a s radostí dítěte, které znovu našlo svůj ztracený poklad.

S láskou k tvoření.

Anička